Sensitiv Imago Aureola modely 500 a 100 využívají princip biofotonové holografie, což je zdokonalený princip GDV – registrace záře plynového výboje jakýchkoli biologických objektů umístěných do vysokonapětového elektromagnetického pole.
Rozvoj technologií umožnil vypracovat bioelektrografickou metodu komplexního expresního ohodnocení.
V dnešní době si technologie GDV získala uznání mnoha odborníků a spolu s dalšími elektrografickými metodami se používá pro preventivní diagnostiku v profesionálním sportu, kosmetice, různých oblastech psychologie a psychofyziologie a také ve výzkumu.
Kirlianův efekt technologie vizualizace výboje plynu
První fotografie je záznam prstu pořízeného jedním z prvních zařízení namontovaných Kirlianem. Následné tři fotografie demonstrují možnosti moderního vybavení.
Záznam lidského prstu
Analýza subjektů metodou GDV zahrnuje kontakt subjektu se skleněnou elektrodou, tím dojde k propojení elektrického obvodu zařízení. To vytváří impulsy elektromagnetického pole vysoké intenzity (trvání 10 µs, frekvence 1024 Hz). V důsledku toho se během předem nastavené doby expozice vytvoří sekvence výbojů plynu. Plynový výboj vyvíjející se v impulsu působí jako zesilovač supernízkoemisních procesů probíhajících na povrchu subjektu; povrchové rozložení výbojových kanálů závisí na topografii elektrofyzikálních charakteristikách subjektu.
GDV snímek
GDV-snímek je komplexní 2D obrazec. Každý pixel je charakteristický jasem kódovaným celým číslem v rozsahu 0 („černý“) až 255 („bílý“). Geometrické parametry snímků (např. plocha definovaná jako součet pixelů překračujících stanovený práh jasu; koeficient fraktality definovaný jako vztah délky obvodu obrázku k jeho průměrnému poloměru vynásobenému 2Pi, šířce strimér) obsahují informace o vlastnostech subjektu. Například se zvýšením koncentrace iontů v kapalině se záře zvyšuje, zatímco šířka strimér se zmenšuje. K zahrnutí těchto dat do struktury komplexního biofyzikálního experimentu je nutné kvantitativní zpracování získaných snímků.
Princip tvorby GDV-snímku
Mezi zkoumaným objektem a průhlednou elektrodou, na které je objekt umístěn, jsou přiváděny napěťové impulsy z generátoru elektromagnetického pole. Pro tento účel je na druhé straně skleněné elektrody nanesena průhledná proudově vodivá vrstva. Při vysoké intenzitě pole v plynném prostředí kontaktního prostoru subjektu a elektrodového skla vzniká lavinový nebo klouzavý výboj plynu, jehož charakteristiky jsou určeny vlastnostmi předmětu.
Optický systém a CCD matice transformují výbojovou záři na video signály, které jsou registrovány jako jednotlivé snímky (GDV-snímky/Aureola-snímky) nebo AVI-soubory v paměťové jednotce spojené s procesorem, který provádí zpracování video snímků. Procesor je specializovaný softwarový komplex, který umožňuje vypočítat celou řadu parametrů a na jejich základě vytvářet určité diagnostické závěry.
